Listopad 2012

To, co potřebuji...

19. listopadu 2012 v 18:40 | majdinka |  Téma týdne
Nóó tak ono toho není zrovna málo, ale hodinky s vodotryskem to nejsou... :D
tak co potřebuji... trocha zamyšlení... jo, mám to, určitě alespoň o 3 hodiny více, takovejch 27 hodin
by se seklo... více klidu a míň učení, ano učení je mučení a na gymnáziu to platí 5x více. Jako kdyby
si každý profesor myslel, že já v tom týdnu mám jenom jeho hodiny a že zrovna na jeho hodiny se
učím a to potom máte 5 úkolů každý nejméně na 30 min a kdy to jako máte dělat... když máte do 16.30 h.

Proč ne, že ano.... ono jako ten čas by se ještě našel... ale když se učíte 9 hodin vkuse ve škole,
tak i kdybyste měli i 6 hodin volna, tak se prostě nemůžete učit, no prostě nemůžete,
máte prostě vyplí mozek, ten už neprodukuje, ani neabsorbuje a vy se máte na zítřek učit,
ale ono to nejde. Potřebuji čas a klid a ještě mnoho dalších věcí... :D

Náhoda je blbec

11. listopadu 2012 v 11:51 | majdinka |  Téma týdne
A jistota kulomet... přesně tak to je. Na osud nevěřím... ale náhody jsou krásné a milé...
třeba když jdete z toho mučícího zařízení, kterému říkají škola a potkáte kámošku,
kterou jste dlouho neviděli a uvědomíte si po dlouhé době, kdo vůbec jste a že se dokážete
smát třeba i půl hodiny v kuse... tak přesně toto se mi stalo... a více mi to připomnělo,

že se vlastně nechovám jako dříve... to totiž nebylo dne kdy bych se ve škole nezasmála alespoň jednou...
takhle sedím a usmívám se nad věcma, ale s nikým to nesdílím... škoda. Ale tak co člověk musí žít a
musí věřit a k tomu jsou naprosto skvělé náhody... naposled ... to bylo spíše štěstí... ne...
šťastná náhoda a další člověk, který mi pohlédl do duše a já doufám, že dokonce i pochopil co viděl.

Má profesorka angličtiny... no profesorka... si představujete nějakou starou rašpli, ale kde že...
naprosto úžasná, vtipná, sarkastická paní profesorka... Stojím si to na chodbě, zrovna po hodině angličtiny,
kdy jsem byla zkoušená...
jde ze schodů a míří ke mně, její první věta je: "Doufám, že si to neberete osobně..." Skoro na ní třeštím oči,
nevím, co tím myslí, přičemž ona se nadechne a pokračuje: "Že jsou na vás ve třídě oškliví."

Třeštím oči ještě víc, vše se mi v hlavě spojuje a já přemýšlím, kde to vzala, ale není čas: "Ne to ne neberu,
proč, to je jejich věc." "To je dobře, že si to neberete osobně." Usmívá se a předbíhá celou frontu na oběd...
Chvíli tam tak stojím a napadne mě ta věta při hodině. "Přece jsi si Majdi nemyslela, že ti to chci protáhnout.."
Ano má spolužačka, která mi měla měřit čas při zkoušení, teď musí odevzdávat
svůj mobil s časomírou paní profesorce, jelikož jsem nějak spolužačtiny
plány vytušila a profesorku poprosila, zdali by mi neměřila čas ona. Dvě věty a ona za mnou
hned přijde a ptá se, jestli si to neberu osobně a potom odchází plná úsměvu,
protože jsem jí se stejným úsměvem odpovím, že ne a proč taky, to je jejich chyba,
že jsou na mě oškliví.

Náhoda je hustá věc... Dokáže potěšit,

ale jsou i náhody, které byste raději ani nechtěli.


Hlasujme, hlasujme všici!!!

3. listopadu 2012 v 11:54 | majdinka |  O.S.T.
Na tohle jsem narazila... jen tak náhodou, ale proč ne... :D Můžete hlasovat pro i proti....
a všichmi víme... komu ten hlas pro a komu proti dáme... ;DDD
Až to uvidíte, dáte mi zapravdu... :D