Červenec 2013

Úvaha?! A o čem vlastně?

28. července 2013 v 18:05 | majdinka |  Úvahy
Vždyck jsem si myslela, že dokážu dobře psát, prostě jsem si sedla a chvíli čekala, ...
čekala až přijde ta správná myšlenka, nápad... většinou přišla až za nějakou dobu, ale byla tady...
ne že bych si chtěla stěžovat, že to za mnou nechodilo jak na běžícím páse, ale teď spíše pochybuji o tom,
jestli opravdu umím takhle dobře psát. Není to závist, ale má spolužačka mi dala přečíst svůj obsah
a recenzi na Utrpení mladého Werthera. Ta kniha byla úžasná, ale zkuste to popsat... tak dokonale.
Doslova jsem se se obracela v hrobě, když jsem to četla, nemohla jsem uvěřit, že to napsala,
prostě jí nevěřím, že jí s tím nikdo nepomáhal, když vím, že úkoly z fyziky jí dělá táta...
Ale já jí nezávidím, obdivuji... o to více nemohu pochopit, proč to úžasné co cítím, vidím,
slyším nedokážu tak dobře zvěčnit na papír jako ona, ...
z Werthera jsem toho cítila tolik, tolik jsem chtěla napsat skvělou recenzi a místo toho
jsem napsala filipiku na vyznavače emo...

Můžete namítat, že píšu skvělé úvahy a hloubavé texty, ano, vždy mě popadne amok
a já píšu jako zběsilá... mlátím písmenka do klávesnice jako teď, když se zastavím je konec,
svůj tok myšlenek musím zaznamenávat, nemohu si odpočinout, protože potom by to pominulo a to já nechci, ale trápí mě jedna věc a to ukončování mých úvah, vždy když mám svůj psací amok, cítím, že se blížím k něčemu,
těžko to popsat, prostě okamžik, kdy dopíšu poslední písmeno a vím, že toto osloví davy, většinou se
(právě teď jsem ztratila nit... nechte mě chvíli přemýšlet) se rychlost ztrácí návalově, napadne mě
něco dalšího a já zase pokračuji, potom to zase zuřivě celé smažu, ale většinou zakončuju slovy
(musím si to jít přečíst, protože si to vůbec nepamatuji) "To nikdo neví, ale můžeme to ovlivnit" etc.
ale jde o to že to jsou slova jaksi v určitém smyslu prorocká, prostě taková skoro až neurčitá, skrývající
podmínku, že si to každý může přebrat jinak, alespoň to tak cítím... Štve mě když píšu, blížím se k
něčemu a najednou mi to proklouzne mezi prsty, jako bych to doslova cítila, jak mi to stále uniká,
ten poslední odstavec, který by ukončil úvahu a já bych se mohla usmát a říct "Toto probudí davy"
(teď to znělo prorocky) Ale toto se mi nedaří, nemohu to nikdy dopsat zdárně, vždy napíšu tu
frázi o záchraně světa a jednotě všech, ale to mi nestačí, cítím, že toho může být ještě víc,
co můžu napsat, ale ono se mi to stále vyhýbá...

Proto nemůžu pochopit mou češtinářku, sama ví, že dokážu napsat hodně, také ví,

že ne tolik jako jmenovaná spolužačka (nejde o tu spolužačku, kdykoliv si někde něco přečtu,
přemýšlím nad tím,
že já bych to dohromady nikdy nedala) ale také u ní nechápu její smysl výběru...
Napsala jsem povídku o první taneční hodině, měli jsme na to dvě strany. Nevěděla jsem si rady s
rozvržením, tak jsem napsala dlouhosáhlý úvod do příběhu, zápletka zabrala jeden odstavec
a rozuzlení bylo ještě kratší. Strašně se jí to líbilo a já byla nespokojená, se slohem o osobě,
která mě nejvíce ovlivnila to bylo jiné, líbilo se to jí i mě .. ale stále více se bojím okamžiku,
kdy nám zadá úvahu, bojím se, že to nezvládnu a má úvaha bude povrchní bez dobrého
smyslu a s otřepaným závěrem.

A teď také nevím jak toto vše zakončit, snad možná mým citátem, který jsem napsala po nepovedeném
článku na téma, přátelé a kamarádi, za ten článek bych se nejraději proklela,
ale nesmazala jsem ho,
je stále... --> tady <-- (dokonce jsem si málem poplakala nad tím,

jak debilní slova jsem na ten virtuální papír napsala... )

"Neberte vážně má slova, neboť nejsem tak dobrý spisovatel, jak bych chtěla a jak bych měla být, abych mohla psát pro lidi."



Pro ana blogy

25. července 2013 v 14:07 | majdinka |  Téma týdne
Jelikož jsem opět netušila o co se jedná... rozhodla jsem se vzdělat... stačilo k tomu
pár kliknutí a pár článků na stránkách s takovýmto zaměřením. Už když jsem četla ty postraní
sloupečky s věkem, váhou a vysněnou váhou, sem váhala zda se mi to nezdá.. zdali opravdu
12letá dívka může vážit 38 kilo a chtít vážit 27 ... nemohla jsem uvěřit tomu, že tyto
slečny zahlcují internet radami jak zhubnout, jak to vysvětlovat rodičům, jak to před


nimi skrývat... stránky plné sebekritických slov o tom, co dotyčná snědla a jak je z toho nešťastná.
A potom samozřejmě další lidé, kteří s tímto životním stylem nesouhlasí jako já... samé komentáře s
mnoha hrubými slovy na pisatele těchto pro ana blogů. Nechci je obviňovat z toho, že si ničí život...
oni si ničí život, žádné ale... nebo něco jiného, žádná jiná možnost neexistuje když jste pro ana,
nemůžete dělat nic jiného
... když někdo nesnídá, nesvačí k obědu má Mcflurry ke svačině 2 lžičky nutelly a k věčeři smažák a brambory,
tak za 1. nezhubne a za 2. akorát přetíží žaludek, který celý den nemakal a teď večer maká...

a dotyčná chce hubnout tímto stylem??! Tímto stylem se akorát řítí do záhuby.
Opravdu se mě dotklo, že dámy nenávidí své tělo, že ho nechtějí a že se jim nelíbí a na narážky,
že za chvíli budou jenom chrastit odpovídají, že jim se to stát nemůže, ale může a všem....

Teď něco ke mně:

věk: 16 let
váha: 43-44-45

Nikdy za svůj celej dlouhej život jsem neměla více jak 45 kilo, protože mě dosti deptalo,
že na mě všechno oblečení vlaje, rozhodla jsem se přibrat a to ne jen tak.
Chodila jsem 3 měsíce k výživové poradkyni, bohužel jsem se dostala pouze na těch 45
a teď jsem zase na 44 kilech... nevím jak je to možné ale je to tak...
ale já NECHCI hubnout, doopravdy ne a víte co ... můj dnešní jídelníček...

snídaně: rohlík s mandlovo - játrovou paštikou, čaj
svačina: jogurt s mandlemi
oběd: zeleninová polévka, 2 borůvkové knedlíky a docela dost tvarohu s cukrem
svačina: čokoládová zmrzlina a esíčka
večeře: klobásky a maso na grilu

A pro ty, co by chtěli vědět více... ne opravdu nejsem pro ana, ne opravdu nechci být chodící kostra
(a proto se snažím hodně jíst), ne opravu si nemyslím, že pro ana lidé to mají v hlavě v pořádku,
ne opravdu jsem nepochopila myšlení těchto lidí, které je podstatně zanedbatelnější než u prasat,
nebo třeba švábů a krys, ... mimochodem... moc chytrá zvířátka.

A ještě jedno moudro, to že já chci zachránit svět (a to bez prdele) je určitě mnohem přínosnější
chtíč pro civilizaci než vaše pro ana... co tím dosáhnete?! Podlomeného zdraví a podpory
tísícovek stejných bláznů, jako jste vy sami...? Asi toho chcete opravdu dosáhnout,
tak hodně zdaru a nezapoměňte, že pro mě jste mnohem nižší součást potravinového
řetězce než plankton, ten je aspoň k něčemu užitečný...

P.S. Jestli má někdo problém s tím, že s takovýmto názorem lidi nesjednotím...
budiž, já překousnu hodně věcí, hodně životních stylů, ale něco, co poškozuje zdraví lidí,

tak to doopravdu budu nadosmrti odsuzovat...

P.P.S. Jestli někdo z pro ana komunity mi chce sdělit svůj názor, klidně může,
já argumentové debaty ráda. Nejsem ješitná, ale když mám v něčem pravdu stojím si za tím,
ale když mi někdo předloží důkaz (jakože si ráda počkám) o tom, že pro ana je neškodný životní styl
a že je přínosný, ráda svůj postoj přehodnotím...

Můžete se pochlapit, ráda si počtu nadávky na mou osobu... :)

Don´t believe them!

6. července 2013 v 18:04 | majdinka |  Citáty

"Just because you read it in a magazine.

Or see it on the TV screen
Don't make it factual.

See but everybody wants to believe all about it."


-Tabloid Junkie- by Michael Jackson